Vy jste tady vlastně od jeho pohřbu na podzim roku 2019 nebyl.
„To je pravda. Byl ten šílený covid a prostě to nešlo. Jsem rád, že je tohle za námi.“
S Ivanou jste pravidelně v kontaktu?
„Jsme, teď bych s ní a Olgou Špátovou chtěl vyřešit, zda mají nějakou kopii dokumentu o Kájovi, kterou bych chtěl pustit krajanům v New Yorku.“
Myslím, že vám určitě vyjdou vstříc.
„Jasně. Jestli už je dokument na DVD, vezmu ho za oceán. Ještě to musíme kvůli právům pořešit s Bontonfilmem.“
Je vám jasné, že ten dokument nekončí dobře?
„Bohužel...“ (lesknou se mu slzy v očích – pozn. red.)
Kdy jste se s Karlem viděli naposledy?
„Já si myslím, že to byl někdy rok 2017, to byla v Praze výstava na lodi Gott, My Life, na které jsme se byli podívat. Věděl jsem, že už na tom Karel není nejlépe, takže jsem ho nechtěl otravovat. A najednou mi zvoní telefon, na displeji se objevil František Jirásek, Kájův fotograf. Zvedl jsem hovor a říkám: Ahoj, Fando! A tam se ozval Karel a prohlásil: Ty jsi teda kamarád!“
To bylo ve zlém?
„Ne, on byl zrovna u Fandy, který mu řekl, že jsem tady, a tak mi společně zavolali. Hned jsme se domluvili, že se musíme vidět, ačkoliv jsem dva dny nato odlétal. Upravil jsem svůj program a potkali jsme se. Ne na Bertramce, ale na Proseku, kde Gottovi bydleli během rekonstrukce Bertramky. My jsme v Praze bydleli také na Proseku, takže jsem mu opáčil, že to mám k němu kousek.“
Jak to setkání probíhalo?
„Velmi přátelsky. Charlottka pořád říkala, že Amerika je její sen. Bylo to moc milé a seděli jsme někdy do půlnoci. Ivana mi pak nabízela, že mne doprovodí ven, ale Karel jí řekl, že půjde on. Rozloučili jsme se u dveří, já si zavolal výtah a on do něj najednou nastoupil a jel se mnou dolů. Vystoupili jsme na ulici a ještě dalších 40 minut jsme si povídali. Bylo něco málo po jedné hodině, on se najednou rozhlédl na obě strany, popadl mě kolem krku a začal plakat...“ (při vzpomínce pláče i Jiří Suchánek – pozn. red.)
Jste dojatý...
„To bylo moc silné. Plakal jsem taky a Karel mi říká: Víš, Jirko, my jsme přece kamarádi, celé ty roky. Co my jsme toho zažili... Viděl jsem, že není v pořádku. Co krok, to bolesti. Tušil jsem proto, že to může být naposledy, co se vidíme.“
Měli jste spolu ještě možnost mluvit telefonicky?
„Ano, pořád jsem mu také posílal pohlednice k narozeninám, Vánocům... A pak přišel rok 2019!“
Karel zemřel...
„A s ním kus mého života. Velmi mi chybí a myslím si, že i většině české společnosti.“
Pouštíte si doma jeho hudbu?
„Pravidelně. A vzpomínám na to hezké, co jsme spolu zažili. Třeba na to, když v druhé polovině 50. let vystupoval s naší kapelou a používal pseudonym František Matějíček. Já jsem to pak někde prozradil a on mi za to vyhuboval.“
Mluvíme spolu ve vzpomínkové kavárně věnované Mistrovi v centru Prahy. Dýchlo to tady na vás?
„Strašně, jenom slyším jeho hlas a je mi hezky i smutno zároveň.“
Sledujete mimochodem společenský i politický vývoj v Česku?
„To víte, že jo. Jsem rád, že je tady demokracie, ale mám na řadu věcí své názory. Ale to se mi to kecá, když žiju za oceánem...“
Nepoužité záběry z filmu Karel: Ivana je zveřejnila v novém klipu s největším hitem! Karel Gott Agency, Supraphon
