Ombudsman o stavu českých škol i dopadu pandemie: Rodiče by do výuky neměli mluvit
Pro mnohé Čechy je školský ombudsman pozice, o jejíž existenci ještě před pár týdny ani netušili. Ladislav Hrzal v této funkci řeší problémy českých škol již pět let a právě jeho práce sloužila jako předloha pro postavu Lukáše Vaculíka v úspěšném seriálu České televize, Ochránce. V pořadu Epicentrum hovořil mimo jiné o tom, jak pandemie koronaviru změnila přístup a stížnosti rodičů, v čem spatřuje největší problémy českého školství a co rozděluje naše vesnice. Co má společného škola a autoopravna?
Naše země se již rok a tři čtvrtě potýká s koronavirovou pandemií. 11. března 2020 se v rámci epidemických opatření v boji proti koronaviru uzavřely české školy a to za situace, kdy testy prokázaly 31 nových případů nákazy covid-19. Prakticky ze dne na den přestalo do škol chodit 1,7 milionu žáků a studentů. Česko se dostalo mezi země s nejdéle uzavřenými školami v Evropě a někteří žáci u nás do školních lavic neusedly až 46 týdnů. Přechod na distanční výuku neovlivnil jen žáky, rodiče učitele, ředitele škol, ale také práci školského ombudsmana.
„Začal jsem dostávat jiné stížnosti než předtím,“ přiznal Ladislav Hrzal. Mnoho rodičů najednou mohlo být při vyučování a nejen to s sebou přineslo změny. „Rodič mohl být schován někde v koutku a sledovat výuku. Dostával jsem například stížnosti, že paní učitelka měla špatně připravenou hodinu, že na děti přes obrazovku křičí, nebo jsem dokonce dostal i takovou stížnost, že paní učitelka udělala gramatickou chybu při výuce češtiny. Rodiče najednou viděli něco, co nikdy předtím neviděli,“uvedl Ladislav Hrzal, jehož práce inspirovala tvůrce seriálu Ochránce.
Velmi křehké vztahy a škola jako autoopravna
Vztahy mezi rodiči a učiteli mohou být často velmi křehké a distanční výuka v některých případech spíše uškodila. „Hodně rodičů se domnívá, že ví, jak by se to jejich dítě mělo vzdělávat a vychovávat. A pakliže se zdá, že paní učitelka volí špatné metody, tak se neváhají ozvat,“ řekl bývalý učitel s tím, že je to dobře, ale také upozornil na druhou stranu věci: „Měli vědět, že paní učitelka na to, aby tam mohla učit, vystudovala nějakou vysokou školu, že zná něco z psychologie, z pedagogiky, z metodiky, zná něco ze svého oboru a má třeba nějaké zkušenosti.“
Pro lepší dokreslení celé problematiky použil podle svých slov „ trošku za vlasy přitažený příklad“ z úplně jiného oboru: „Koneckonců když si dáte opravit auto do autoopravny, tak tam taky nestojíte a neříkáte jim, prosím vás tady to udělejte trošku jinak, tady máte mít takový šroubovák a na to auto šahejte jenom takhle a ne takhle…neodborník asi jen těžko bude radit odborníkovi a to si myslím, že by se mělo do škol přenášet, že ve školách jsou odborníci. V zásadě si myslím, že rozhodovat o tom, jaké metody si zvolím na vyučování má právo ten učitel, ne rodiče.“
Jen za minulý školní rok dostal školský ombudsman přes dva a půl tisíce podnětů. „To je vlastně šest a půl podnětů na každý den a to nejen všední, ale také prázdniny, svátky a tak dále,“ vysvětlil zakladatel ankety Zlatý Ámos s tím, že se těmito podněty zabývá celý tým pracovníků na ministerstvu školství a u něj na stole pak končí zhruba čtvrtina těch vážnějších stížností jako je šikana, nebo případy, kdy je do dané školy nutné dojet a problém řešit na místě.
Rozdělené obce
Nejčastěji se na ombudsmana obrací rodiče a učitelé. Největší procento stížností je podle jeho slov na vztahy mezi dospělými a právě ty, považuje za jeden z největších problémů na českých školách. „Vidím to na malých obcích na malých městech, kde je například jen jedna škola. Spory ve škole dokážou rozdělit celou obec na několik táborů. Jedni fandí vedení školy, druzí těmto paním učitelkám, další zase jiným a teď se mezi sebou přou a to je podle mého názoru tím největším problémem,“ popsal situaci kdy takové neshody to pak ovlivňují celou atmosféru na škole a dopadají na děti.
„Každý ředitel by měl být nejen manažer, nejen pedagog, ale měl by to být také člověk, který dokáže lidi motivovat k tomu, aby šli společně za nějakým cílem, aby společně táhli za jeden provaz a to se bohužel často nedaří,“ popsal nelehkou ale velmi důležitou roli ředitelů škol.
